Pohádky bývají často obklopovány reklamou pro děti. Dítě hraje důležitou roly budoucího zákazníka, a proto jsou často reklamami napadány. Průměrný malý Američan zhlédne přes dvacet tisíc reklam za rok. Američani od 4 do 12 let dokáží "roztočit" každoročně 25 000 000 000 dolarů. Evropské státy jednají o omezení ( úplném zákazu ) reklam cílené na děti. Dítě není schopné odlišit reklamu od reálného světa. Podle německého výzkumu bylo prokázáno, že reklamám zcela důvěřuje 33 % šestiletých dětí, zatímco po devátém roce jsou přesvědčivé pro každého desátého školáka. K nejradikálnějším odpůrcům reklam patří němečtí gymnazisté. Štěstí a popularitu zaručuje u vrstevníků nejnovější videohra nebo panenka Barbie. Ovšem pro jinou věkovou kategorii - slogan "Moje Petra, moje parta" Vedle návyku na konkrétní značky výrobku děti získávají nerealistickou představu o zdravém způsobu života. Propagování přeslazených limonád, chipsů, sušenek a "nejjemnějšího pokušení" nesčetných čokolád zvedá ze židlí dětské lékaře. Hlavně stomatologové upozorňují radikálně zhoršující se stav dětských zubů. "Kdo by však odolal čokoládě, která obsahuje tolik sklenic mléka, o pojmu klamavá reklama dítě do deseti let jen těžko něco tuší, konstatuje socioložka." V jedenácti letech má řada českých školáků za sebou první zkušenost s cigaretou. Nakolik tomu přispívá reklama na tabákové výrobky, zůstává otázkou. Za posledních deset let vstoupila do "kulturního života" českých dětí natolik, že texty sloganů dokázají odříkat dřív, než se naučí číst a psát. Texty typu: Kiri- Kiri-Kiri, A večeři udělám já; Sladká mléčná rýže; Opravdová od Matella; Jsme veselé, jsme hravé, tak nám zavolej; Pochytej je všechny. Otloukánkem se stává spolužák, který není "in". Nenosí značkové oblečení a nemůže se pochlubit ani svačinou podle "reklamního modelu". Reklama je natolik světem zavinutým do sebe sama, že nesouvisí ani s nabízením výrobkem ani se skutečností, kterou se snaží s takovou vervou evokovat. Reklama pracuje s citovými důrazy: romantickými, drsňáckými, rodinnými, splétá emoční léčky, ale zároveň povede-li se, může v lepším případě i pobavit. Od reklamy se u nás žádá více vtipu, ironie, méně vážnosti a patosu, kterým překypují reklamy jinde. Nadabované televizní šoty sice propagují zboží, které je dostupné téměř po celém světě, ale často velmi okatě prozrazují zemi původu. Pro českého spotřebitele je však reklama zároveň bolestivou připomínkou životní úrovně, která bude patrně dostupná až v dalších generací.